AnChoice

Historie Chorvatska

Původními obyvateli chorvatského území byly ilyrské kmeny – v Istrii a severním Jadranu Istrové a Liburnové, v Dalmácii Dalmaté. Usazovali se na méně přístupných místech a teprve později na pobřeží, kde byly výhodnější podmínky pro obchodování, ale také pro pirátství. Po ilyrských kmenech nich přišli Řekové a Římané. Za panování Římanů došlo k velkému rozkvětu Istrie a východního pobřeží Jadranu. Bylo vystavěno mnoho nových měst podle římského vzoru a rozšířena síť silnic.

V 6. století bylo území součástí Byzantské říše a nastalo krátké období hospodářského rozmachu. V 7. století se na jaderském pobřeží začaly usazovat Chorvaté.

V polovině 9. století přišli do Dalmácie a Istrie slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj, kteří přinesli písmo hlaholici. Přeložili do staroslověnštiny evangelium a další církevní texty a pomohli tak prohloubit vliv Byzance. Pod nátlakem římského papeže se Chorvaté přiklonili k římskokatolické církvi a získali papežskou podporu při vzniku samostatného státu na konci 9. století. Příklon Chorvatů a Slovinců ke katolicismu měl v budoucnu velký vliv na vzájemné vztahy se slovanskými národy, které se přiklonily k pravoslaví.

Chorvatský stát zažil největší rozkvět za krále Tomislava, jenž se roku 925 prohlásil králem. V té době Chorvaté kontrolovali většinu Dalmátského pobřeží. Po Tomislavově smrti vypukly dynastické rozbroje a zkázu dokončili v r.1000 Benátčané a ovládli větší část pobřeží , čímž získali námořní nadvládu na Jadranu. Jako další nepřítel se objevili Uhři, kteří obsadili další část chorvatského území. Roku 1097 zahynul poslední chorvatský král Petar Svačič bitvě proti Uhrům a chorvatská šlechta odsouhlasila vytvoření uhersko-chorvatské monarchie.

Začátkem 13 stol. začal vliv Uhrů upadat a ke slovu se opět dostaly Benátky. Roku 1202 Benátky spolu s armádou 4.křížové výpravy ovládly celé Dalmátské pobřeží. Oslabeným Uhrám nezbylo nic jiného než roku 1409 prodat Benátčanům svůj nárok na Dalmácii za 100 000 dukátů.

Počátkem 15. stol. se Benátské republice podařilo ovládnout část pobřeží Istrijského poloostrova a některá větší města ve vnitrozemí, zbytek poloostrova až do 18 . století ovládali Habsburkové. Koncem 15. století si Turci podrobili část Chorvatska, když před tím ovládli Srbsko a bosenské království. V pol. 16 st. se stali Turci pány velké části Dalmácie. V této době začala upadat Benátská republika, nebyla schopna konkurovat novým námořním velmocím Španělska a Portugalska. Důsledkem byla ztráta pobřežního území, které získalo Rakousko-Uhersko, zatímco oblast Neretvy a zázemí Splitu ovládali Turci. Definitivní konec Benátské republiky nastal roku 1797, kdy Napoleon obsadil Benátky.

Napoleon z Dalmácie, Istrie a Dubrovníku vytvořil Ilyrskou provincii, která však po jeho porážce na základě rozhodnutí vídeňského kongresu r. 1815 opět připadla Rakousku-Uhersku.

Po rozpadu Rakouska-Uherska se Dalmácie stala součástí nástupnického království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v němž od počátku hlavní úlohu hráli Srbové, zatímco Istrie byla obsazena Itálií.

Za 2. světové války se nestabilní království rozpadlo a v r. 1945 se Dalmácie a Istrie staly součástí svazové republiky Chorvatsko a tím i Jugoslávské republiky. Hlavou státu se stal Chorvat Josip Broz Tito, svou osobností dokázal udržet pohromadě stát, skládající se z národů odlišných po kulturní i náboženské stránce. Již rok po Titově smrti vypukly nepokoje muslimských Albánců. Slovinsko a Chorvatsko – nejrozvinutější státy Jugoslávie - se nehodlaly smířit s tím, že by se měly stát hlavním zdrojem financí bez odpovídajícího postavení vůči ostatním svazovým republikám a 25.6.1991 vyhlásily samostatnost. Na území těchto států vtrhal jugoslávská armáda a vyvolala občanskou válku. Hlavním zdrojem nepokojů a hrůzných čistek byly menšinové enklávy na území jednotlivých států – např. Srbská Krajina rozkládající se od Zadaru k hranicím Bosny. Krajinští Srbové odmítli připojení k Chorvatsku a vyhlásili Republiku Srbská Krajina. Následovaly etnické čistky. Na začátku roku 1992 byla mezinárodně uznána samostatnost Chorvatska. Válečný konflikt se s přestávkami vlekl až do roku 1995.

Po roce 2000 začíná Chorvatsko směřovat do mezinárodních vojenských i ekonomických struktur, tedy do NATO a EU. První z vytyčených cílů se již podařil, 1. dubna 2009 vstoupilo Chorvatsko do NATO, vstup do Evropské unie by se mohl uskutečnit pravděpodobně 1. července 2013.